IGS - International Glass Symposium
aktuality
program
účastníci
registrace
studenti
historie
video
foto
Síň slávy
pořadatelé
partneři
kontakt
mapy

Síň slávy IGS

Nekonvenční solitér Jiří Šuhájek | web

Ve sklářském umění několik málo osobností tvoří hlavní proudy, mnozí je poté následují a rozvíjejí. V jeho rámci se ovšem vyskytují i výrazné postavy, které z nastavených norem svou jinakostí zcela vybočují. K nim bezesporu náleží Jiří Šuhájek, vysoký mohutný muž s kučeravou hřívou černých vlasů pod neodmyslitelným kloboukem, mistrně ve sklářské huti zacházející se sklářskou píšťalou i soustředěný průmyslový designér, vášnivý a nekompromisní diskutér i oblíbený bohémský společník.

Jiří Šuhájek (*1943) vystudoval odbornou sklářskou školu v Kamenickém Šenově, kde se učil dekorování skla malbou a leptáním (1957–1961). Po krátkém působení v průmyslu patřil od roku 1964 k prvním posluchačům později věhlasného sklářského ateliéru profesora Stanislava Libenského na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Studia tam dokončil roku 1971. Zásadní moment jeho uměleckého směřování ale mezitím nastal při dlouhodobém pobytu na slavné Royal College of Art v Londýně (1968–1971, prof. David Queensburry a Samuel Herman). Ačkoliv pocházel z Československa proslulého sklářskou výrobou, paradoxně teprve v Anglii se Šuhájek poprvé aktivně setkal se sklem foukaným a tvarovaným na huti a okamžitě ho to pohltilo. Rychle se poučil o specifických zákonitostech zacházení se žhavou hmotou, začal přicházet na to, jak je účelně využít a započatou cestu již neopustil.

V raných plastikách abstrahoval postavy až do podoby znaků vzdáleně připomínajících primitivní, pravěké či předklasické sochařství. Ať už foukal křišťálové sklo do forem spletených z drátů, tvaroval ho volně z ruky a následně stříbřil nebo později používal pestré barvy či dokonce zlato, vždy to bylo neobyčejné, dosud nevídané a provokující.

Výjimečných výsledků dosáhl, když foukanou lidskou figuru začal natahovat až na hranici fyzikální soudržnosti materiálu. Jeho početné štíhlé a nohaté postavy ze 70.–80. let nazvané jednoduše Stojící nebo Sedící patří k tomu nejlepšímu a nejoriginálnějšímu, co ve sklářském oboru do té doby vzniklo. Na rozdíl od řady jiných absolventů Libenského ateliéru, kteří často volili pod vlivem svého profesora střídmou a rozvážnou výstavbu uměleckého díla, Šuhájek se v souladu se svým nekonvenčním charakterem a zvolenou technikou rozmáchl a improvizoval. Odvaha a velkorysost nechybí ani jeho monumentálním plastikám propojujícím kovové konstrukce s košatě tvarovaným, litým a foukaným sklem často kombinovaným s vnitřním stříbřením. Těmito až manýristickými díly z pomyslných cyklů Roboti, Samurajové nebo Jaro, Léto, Podzim, Zima se začal zabývat v polovině devadesátých let a postupně jejich řady rozšiřuje.

Podstatná je také Šuhájkova neúnavná designérská činnost trvající přes půlstoletí. V letech 1979–1992 byl výtvarníkem pražského Ústavu bytové a oděvní kultury (ÚBOK) a spolupracoval se sklářským průmyslem, významně zejména s novoborským Crystalexem. Osudovou se mu stala karlovarská sklárna Moser, kde byl nejprve 1962–1964 kresličem, 1972–1978 výtvarníkem a kontakty s podnikem rozvíjel i později. Bez jeho návrhů luxusních barevných váz z broušeného křišťálu si nelze představit ani současný firemní katalog. V 90. letech se coby hlavní designér zasloužil o kolekci sklárny B.A.G. ve Vsetíně vyčnívající neobvyklou hravostí a živou barevností nápojového a dekorativního skla. Umělecky se s oblibou projevuje také jako malíř a kreslíř. Jeho obrazům a kresbám stejně jako sklu nechybí specifická, ironií nasáklá dráždivá nadsázka.

Jiří Šuhájek se od roku 1982 účastnil téměř všech ročníků Mezinárodního sklářského sympozia IGS Nový Bor. Každé z vystoupení této neopominutelné osobnosti světového sklářského umění na fóru IGS náleželo k zážitkům, na které se nezapomíná.

Milan Hlaveš, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, kurátor IGS 2018


Kliknutím na obrázek se spustí video na webových stránkách České televize.